Wednesday, September 19, 2012

Unknown Unknowns

Hm, tak když jsem se rozhodnul psat o UU a (life) risk managementu a vygooglil jsem si toto sousloví, netušil jsem, že budu muset odcitovat politika:

"There are known knowns; there are things we know that we know.
There are known unknowns; that is to say there are things that, we now know we don't know.
But there are also unknown unknowns – there are things we do not know, we don't know." 
~ Donald Rumsfeld

Popravdě toto pronesl D.R. až v roce 2002, tudíž si myslím, že to někde přečetl, protože tato myšlenka musí být nepochybně starší deseti let. Budu muset sáhnout do mně bližší a mnohem objektivnější statistiky a vytáhnout Nassima Taleba a jeho zajímavé postřehy:

"we humans, facing limits of knowledge, and things we do not observe, the unseen and the unknown, resolve the tension by squeezing life and the world into crisp commoditized ideas"

He calls for cancellation of the Nobel Memorial Prize in Economics, saying that the damage from economic theories can be devastating.

(A spoustu dalších na Wikipedii).

Ja bych se tu chtěl (krom Ludic fallacy, na které tu teď není bohužel prostor) zabývat UU a  Black Swan,  v kontextu lidského rozhodování o svém životě a fenoménu jít štěstí naproti:

"The main idea in Taleb's book is not to attempt to predict black swan events, but to build robustness against negative ones that occur and be able to exploit positive ones."

Pojištění proti černým černým labutím je v dnešním nejistém světe samozřejmností. Exploitace pozitivních highly improbable pozitivních událostí je ale velice zajímavý fenomén, který jen málokdo ve svém životě využívá, hlavně především z důvodu zaboxování všeho, co děláme, do přesných hranic. Pokud si ale člověk přizná, že neví, že je spoustu netušených možností, může jim vyjít naproti drobnými krůčky s prakticky nulovou hodnotou, přičemž potencíální odměna může být neúměrně vysoká, stejně jako ztráta v případě negativní black swan.

Nejlepším příkladem přilákání pozitivních labutí je rozhovor. Zjistil jsem, že je v okolí spousty lidí, kteří jsou velmi zajímaví, inspirativní, mají spoustu nápadů a projektů a po seznámení mi velmi obohacují život. Spolucestující v letadle, týpek vedle na sedadle v čekárně (na cokoliv), kamarádi mých kamarádů, dlouho nevidění kamarádi, prodavači, prostě všichni, se kterými můžeme přijít do styku. Cenou za krátký rozhovor je čas, odměnou je minimálně potěšení z konverzace, dále ale objevení myšlenek dosud neobjevených, nových pohledů na svět, pozvání na pivko, spolupráce na projektu a zbohatnutí do nevídaných dimenzí. Nebo odkaz někam dále, nabídka zaměstnání, doporučení někam, doporučení nečeho či odrazení od něčeho a někoho. Samozřejmě to samé platí jak nejen o lidech, ale i o knihách, článcich, filmech a hudbě.  

V předchozím připadě dotyčný investuje čas, nicméně může investovat i jiné prostředky: částečku své práce, peněz (a la angel investors) či těla (a la darování krve). Ze všeho může zejít obrovský pozitivní výsledek, který má přímí nebo nepřímý (ale zásadní) dopad na UU-pozitivistu.

Jak mi jeden životní filosof tuhle řekl: chodím štěstí naproti, roztrušuju drobky a rozhazují sítě. A na drobky a do sítí se mi po těch letech nachytalo tolik zajímavostí, že jsem teď zavalen možnostmi, z nichž je jedna lepší než druhá a já mám jediný problém: kterou z nich si vybrat.

Monday, September 3, 2012

Iceland, střípek severu


"I was something and then I met you." ~ Icelandic arrivals hall

Rozpraskaná zem, nedaleký gejzír a temné mraky zarámované zakulaceným okýnkem letadla. Lehké mrholení a odjezd autobusu sladěný s přílety letadel. Dokonale hladká silníce mezi průrvami čediče a tufu. Vítr, déšť a Reykjavik. Could you BE anymore typical?

Myslím, že málokdy potěší stereotypy u nějaké země více než u Islandu. Příroda je tu opravdu jako z obrázků, jimiž se tu živí nemalá skupina fotografů, u kterých nevím, jestli tu mají fotky zadarmo, nebo jestli je tu pořídit omamné fotky tak jednoduché, že mají setsarka těžké, aby nad ostatními vynikli. Zřejmě něco napůl...

Ostrý kontrast tvoří neustálé pnutí, výbuchy, dravost a mladost země s pohodovou náturou místních. Zatímco příroda jednou za pár set let otráví třetinu dobytka, Islanďan se na vás usmívá za přepážkou nudného zaměstnání i v devět ráno po propařené noci.

Jedno z velkých štěstí bylo slunné počasí, jedno z nejteplejších let v současné historii země. Zemi obkružuje silnice č. 1 a my sledujeme jižní pobřeží směrem na východ. Ráno nás vítá bezvětří, jasné nebe, deset stupňů a paprsky zpoza různých Jökullů. Dopoledne nám slunce opaluje pravé ucho a vítr se po desáté hodině zvedne na úroveň mladého orkánku, který dříve nebo později přinese nějaký mrak, který lehce zdramatizuje oblohu a neponechá prostor letargii a lennosti. Domky ukryté v zákoutích hřbetů hor zobecňují tento rytmus a člověk ví, že si ještě musí přidat déšť, popřípadě sníh, aby mu před očima vykvetl obraz farmáře, který na podzim shromažďuje svoje ovce za léto roztroušené do různě vzdálených vulkánů. Na večer se vítr se západem slunce uklidňuje a teplota leze dolů jako my do spacáků, které nějak nemají dostatečný počet vrstev a vlákna se zdají být víc než dutá.

Barev je na Islandu jak mraků, nejčastěji vyrazí dech nebarevná šedá. Silně kontrastuje s jasnou modrou a zelenou, které jsou takové alpské, nicméně pampeliška na pozadí sopečného popelu navodí směs dojmů hraničících s přehodnocením životní filosofie. Vodopádová bílá rozřezává šedozelenou na dvě části a její vějíř přidá kýčovitou dvojduhu, která nezapadá do neidylického pozadí vyprahlých nažloutlých písečno-kamenitých vrchů. Železitany se míchají v průzračné vodě se zelenými řasami, kouř z vařící vody zahaluje údolí do mlhy a tím tlumí ostré erozní linky na srázech. Importovaný lišejník pokrývá pláň plnou pseudokráterů, možná-lidsky-vytvořených mužíků a obrůstá ostré kameny, čímž vytváří dojem miliónů polštářků poházených ve smutné a neživé krajině.

Reykjavík působí ve srovnání s ostními "capitols" se svými třista tisíci obyvateli asi jako s třema sty dvě stě let zpátky. Jde přejít za hodinu, oběhnout za hoďku a půl, nabízí pítka, spoustu soch, street-art, hospůdky s pivem Viking a outdoor obchody s cenovkami navozujícími pocit, že tu chudáci lidi musí chodit nazí. Pár let po krachu země působí vzdušný opera-house, bělostná muzea a hypermoderní domky lehce cynicky. Móda bezostyšně slučuje americké péřové vestičky, norské pletené svetry, francouzské přehozy, španělské legíny, goretexové kalhoty a windstopperové čepice do takového všehovíru a individualizmu, že se tu člověk cítí v čemkoliv dobře, samozřejmě Čech je ve svých Rejoice kostkách poznat na sto metrů.
 Na ostrově se potkávají dvě kontinentální desky nejen kolem jezera Thingvellir, ale i v obchodě 10/11 svým názvem a sortimentem podobným americkému seven-eleven a těstovinnovými omáčkami Euroshopper našemu Tescu. Staronorská literatura na bleším trhu je prokládána Fifty Shades of Grey, kostýmky na jihoamerický karneval se prodávají vedle vlněných svetrů, severská metallová trička vedle asijských čajů, banana cakes a keňských náušnic.

Symbolem ostrova je neohrabaný Puffin stělesňující sebestřednost vtipů Islanďanů. Neohrabaný příbuzný tučňáků se smutným pohledem je napadán při lovu ryb ostatními ptáky, s rybou v zobáku vypadá jak s knírkem a přistává tak, že brzdí vpřed vystrčenými nohami, protože to neumí křídly. Tragikomickou náturu zdejšího evolučního vtipu dokresluje gejzír, který sám sebe vyhodil do povětří, či vulkán, který si na sebe při erupci vylil jezero. Nejoblíbenějšími suvenýry jsou trička s nápisy "Don't mess with Iceland, we've got ash!", "I had sex with an elf. 5 minutes ago, 59 people like it.", outdoor kondomy a podvazkové punčocháče z tlusté vlny.

Odlet s low-cost Iceland Express nepřekvapí obří frontou, bleskovým odbavením, bezproblémovým security-checkem a nástupem do letadla pěšmo po letištní ploše. Odlétám za jasného počasí do anglických šedých mraků a sleduji spolucestujícího upravujícího fotky ze své superzrcadlovky na MacBook Air v Lighroomu. Stereotypem zde začínám i končím.

Saturday, August 25, 2012

Cityboy Quotes



- I still don't know which malicious no-life looser invented the addictive Blackberry, but if I ever catch him, the pasting he's going to recieve will make him think that a brain tumour was a birthday present. Granted, nuclear weapons, the Uzi 9mm machinegun and mustard gas are so unpleasant innovations, but I think more damage will be done to society from this seemingly innocuous device than all those put together. Well perhaps that's a slight exaggeration.

- The question was: what drove him and others like him to spend every fucking walking hour undertaking some pointless work bullshit when life is short, it's not a dress rehersal and, most crucially, you could get run over by a bus tomorrw? As far as I was aware, no one on their deathbed ever said that they wished they'd worked harder. In fact, they generally said they wished they'd made love to more women or something equally life affirming.

- To be continued...

Krvavě červená královna


Než se někde jinde rozepíšu o Guns, Germs and Steel by Jared Diamond, vytáhnu z této 9/10-Pullitzer knihy jednu zajímavou teorii, která vychází z otázky: Jak je možné, že když Čína vymyslela (už před Kristem) tolik technologických vynálezů a Evropa je pouze přebírala (dejme tomu k roku 200), Čína nedokázala využít této výhody a nechala se Evropou technologicky předběhnout? Hm... Čína byla politicky sjednocená, panovník mohl přikázat spoustu zákazů (což se taky často stávalo - viz kompletní zničení Čínské flotily). Evropa byla rozdělená do mnoha soutěžících proto-států, které potřebovaly využít jakýkoliv edge, aby předběhly ty ostatní. Tudíž dříve nebo později se nějaký crazy-enough panovník našel, který danou craziness zasponzoroval: tj. Kolumbus mohl objevit Ameriku se svojí prťavou flotilkou dříve než Čína, protože zatímco si mezi rýžovými poli pálili dechberoucí flotilu, Kolumbus tak dlouho chodil s nápadem objet zemi a kapsou plnou vajec od prince ke králi, až mu Španělé napodruhé vyhověli a poskytli mu venture capital na jeho american-dream start up. Premium pro Španělskou monarchii bylo více než vysoké.

Tato teorie opět ukazuje červené růžky královny tím, jak soupeření menších entit posunuje vývoj rychleji a i zaostalí jedinci se mohou přesunout na špici a předhonit velké behemoty díky selekčnímu tlaku a útěku vpřed.
Darwinovský pohled na vývoj politicko-kulturních celků nebude ničím novým, jen jsem líný hledat. Zde se ovšem odráží jistý poddruh -- oproti mezidruhové  kočka-honí-myš-pomalejší-nepřežívá kompetici můžeme tento závod vnímat jako vnitrodruhovou dvě-myši-utíkají-před-kočkou-pomalejší-myš-umírá soutěž. Matt Ridley v jeho make-me-famous knize Red Queen (s příhodně rudým obalem) odhaluje tuto nenasytnou svini skoro všude. Nijak ji nehodnotí, je to prostě inherentní vlastnost živých organismů či jejich celých celků a dobré či špatné u ní nelze definovat, ona prostě běží, aby zůstala na místě, stejně nenasytná v pleistocénu, středověku, na Wall Street... nebo v teorii her, kde nám -- lépe řečeno mně -- poskytuje dostatek -- lépe řečeno nekonečně mnoho -- podnětů k výzkumu:
Mexický kartel používá čluny k pašování drog - Američani hlídkují Mexický záliv - kartel nakoupí ponorky - Američaní pořídí sonary - kartel najme piloty malých letadel - US of A koupí radary - mafiáni vykopou tunely - Američani nasadí border patrolling - a poslední (= současný) krok: kartel nakupuje UAV, malá, težko detekovatelná, nízko letící bezpilotní letadla, která umí balíčky shodit na Kalifornskou půdu, kde se Hollywood postará o sklizeň této bohaté Mexické úrody (vedlejší efekty: teď už nikoliv metaforická, ale skutečná hnijící nesklizená úroda na Kalifornských polích kvůli nedostatku Mexických imigrantů díky střeženým hranicím je opravdu k smíchu).

Jedno je jisté, je potřeba běžet, aby člověk, kartel a Americká vláda zůstala na místě, více se plýtvalo jídlem a my měli zaměstnání. Jestli byl Lewis Caroll tak geniální, to nevím, protože mi popravdě Alenka v Říši Divů přijde jako kapitola vytržená z Trainspottingu, ale na jeho červené královně bude zřejmě něco fundamentálního, co se odráží v jakékoliv formě života, v jeho potřebě přežít a prosperovat v prostředí. Bohužel v tomto prostředí není živočich sám, tudíž bojuje o korýtko všemi možnými způsoby, můžeme vzlykat nad tragedy-of-commons v podobě Neapolských ulic narvanýma odpadky a Gödel se směje, protože ví, že svět je příliš pestrý a tím pádem neúplný a my máme matematicky potvrzeno, že poběžíme, dokud kolem nás bude ještě něco co dýchá, množí se a běží s námi.

Wednesday, August 22, 2012

A few TED Quotes

“My wife could turn to me and she may say, ‘Why do you love me?’ And I can with all honesty look her in the eye and say, ‘Because our pheromones matched our olfactory receptors.’” — Robin Ince

“Who do you think made the first stone spears? The Asperger guy. If you were to get rid of all the autism genetics, there would be no more Silicon Valley.” — Temple Grandin

“So you’re six years old, you’re reading ‘Snow White and the Seven Dwarves,’ and it becomes rapidly obvious that there are only two kinds of men in the world: dwarves and Prince Charmings. And the odds are seven to one against your finding the prince.” — Emily Levine

“What’s it like to be a baby? It’s like being in love in Paris for the first time after you’ve had three double espressos.” — Alison Gopnik

“The interesting thing is: if you do it for love, the money comes anyway.” — Richard St. John

“Self-control is not a problem in the future. It's only a problem now when the chocolate is next to us.” — Shlomo Benartzi

“The good news is you don’t need to be brilliant to be wise. The bad news is that without wisdom, brilliance isn’t enough.” — Barry Schwartz

“Much is to be gained by eBooks: ease, convenience, portability. But something is definitely lost: tradition, a sensual experience, the comfort of thingy-ness — a little bit of humanity.” — Chip Kidd

Is NASA doing something right?

Well, according to the DogHouseDiaries, they are:


But! AT&T can be just that bad... So XKCD money chart to the rescue. Look at the other money wasters...

Gartner Hype Cycle

Gartner hype cycle is an interesting idea of representation "of the maturity, adoption and social application of specific technologies" -as Wikipedia puts it (well, you can just visit the Gartner inc. website).

...and have a look at the 2012 curve (source). Looking forward to see 3D bioprinting in the last phase :)

Gartner Hype Cycle 2012



Tuesday, August 21, 2012

Path to Endurance (Painless ?!?)

Tim Ferris published this post not long ago on his blog: The Painless Path to Endurance

A few excerpts:

 - Years ago, my friend Dr. Jim Wright said something that got burned into my brain:
“Consistency and moderation over intensity.” Not nearly as sexy as “Do or Die!” or some other juvenile T-shirt slogan, but you could not think of a better set of directions for durable performance.


 - I only ran 30 miles per week in preparation for the 100 miler. The most important training event for ultramarathons is the weekly long run. I kept my heart rate low and breathed through my nose during training runs, and I think that this helped to minimize muscle damage.

 - I have enough variety in my training (yoga, running, biking, kettlebells, clubs, calisthenics) help keep me injury free. I try to get 1-2 days of yoga per week. 

 - I rarely train for more than 30 minutes per day. The only exception to this would be a weekly long run (3+ hours) and a weekly trail run (50-min).

 - In the mid-nineties, a curious book came out in the States: Body, Mind, and Sport by John Douillard. Given its focus on endurance sports, an apparent dislike of hard training and beef, and heavy doses of New Age discussions of Ayurveda, it is unlikely that it was read by many of our intense weightlifting friends. 
The book was dedicated to improving one’s performance by reducing the effort to 50%, enjoying the process, and not focusing on the result. 

 - One of Douillard’s techniques was practicing a competitive sport without keeping score. “Focusing on the score attaches you to the result. Focusing on the process lets you access your greatest skill and increases your fun.” That rang true.

Sunday, August 19, 2012

Vše bylo napsáno, tak proč psát dál?

Při znovuobnovení této (téměř) samolibé činnosti jsem skouknul myšlenky rozebrané na mých ex-zápiscích v posledních letech - ano, na všechny jsem dříve nebo později po napsání narazil jinde, napsané jinými, samozřejmě rozebrané do větších detailů, dotažené dále, promyšlené více. Vše již bylo napsáno... včetně tohoto tvrzení. Now what? Noo, psát dále. Proč? Protože to má cenu a to tuto:

I když všechno bylo napsáno, ne všechno bylo přečteno. A i když to bylo přečteno, tak to mohlo být špatně pochopeno, interpretováno, vyloženo. Vyplatí se psát věci dokola, aby byly čteny dokola a cyklicky uvědomovány, ale v jiném kontextu, v jiné době. A i když se vše může odehrávat na jedné spirále (a toto spirální opakované psaní má tudíž samoposilující zpětnovazební efekt), tak přesto věřím, že je rozdíl mezi Egypťanem Sinuhetem, Jeseniem, Doktorem Zhivagem a doktorem z hor.

Nicméně se nevyplatí -- ať si iDnes myslí, co chce -- článek skládat dohromady sám... jedině že by byl člověk nejchytřejší na světě... což je šance 1:7 000 000 000... tudíž není špatné referovat, odkazovat a skládat příspěvky různých myslí ze svého úhlu, který má možnost přispět někomu k odhalení smyslu nějaké té tečky, která kdy byla napsána ...

Takže proto.

Thursday, August 16, 2012

Uncertainty



"All great experiences that engage us have an element of uncertainty at their core."

I'm a big believer that the unknown is a really wonderful thing. I know a lot of people who don't act because everything is uncertain and so they don't know where they're headed. The wonderful thing about not knowing is that anything can happen. It might be good and it might be bad, but being open to finding out is where so many great experiences come from. I think it's a good philosophy to live by.

 ~ Aaron Dignan, at the 99 Percent Conference (2011).



“The next time you’re faced with something that’s unexpected, unwanted and uncertain, consider that it just may be a gift.”

~ Stacey Kramer: The best gift I ever survived


Mondays, the optimistic view

Mondays aren't so bad if you force yourself to have a terrible weekend [lost in Twitter]