Iceland, střípek severu

"I was something and then I met you." ~ Icelandic arrivals hall

Rozpraskaná zem, nedaleký gejzír a temné mraky zarámované zakulaceným okýnkem letadla. Lehké mrholení a odjezd autobusu sladěný s přílety letadel. Dokonale hladká silníce mezi průrvami čediče a tufu. Vítr, déšť a Reykjavik. Could you BE anymore typical?

Myslím, že málokdy potěší stereotypy u nějaké země více než u Islandu. Příroda je tu opravdu jako z obrázků, jimiž se tu živí nemalá skupina fotografů, u kterých nevím, jestli tu mají fotky zadarmo, nebo jestli je tu pořídit omamné fotky tak jednoduché, že mají setsarka těžké, aby nad ostatními vynikli. Zřejmě něco napůl...

Ostrý kontrast tvoří neustálé pnutí, výbuchy, dravost a mladost země s pohodovou náturou místních. Zatímco příroda jednou za pár set let otráví třetinu dobytka, Islanďan se na vás usmívá za přepážkou nudného zaměstnání i v devět ráno po propařené noci.

Jedno z velkých štěstí bylo slunné počasí, jedno z nejteplejších let v současné historii země. Zemi obkružuje silnice č. 1 a my sledujeme jižní pobřeží směrem na východ. Ráno nás vítá bezvětří, jasné nebe, deset stupňů a paprsky zpoza různých Jökullů. Dopoledne nám slunce opaluje pravé ucho a vítr se po desáté hodině zvedne na úroveň mladého orkánku, který dříve nebo později přinese nějaký mrak, který lehce zdramatizuje oblohu a neponechá prostor letargii a lennosti. Domky ukryté v zákoutích hřbetů hor zobecňují tento rytmus a člověk ví, že si ještě musí přidat déšť, popřípadě sníh, aby mu před očima vykvetl obraz farmáře, který na podzim shromažďuje svoje ovce za léto roztroušené do různě vzdálených vulkánů. Na večer se vítr se západem slunce uklidňuje a teplota leze dolů jako my do spacáků, které nějak nemají dostatečný počet vrstev a vlákna se zdají být víc než dutá.

Barev je na Islandu jak mraků, nejčastěji vyrazí dech nebarevná šedá. Silně kontrastuje s jasnou modrou a zelenou, které jsou takové alpské, nicméně pampeliška na pozadí sopečného popelu navodí směs dojmů hraničících s přehodnocením životní filosofie. Vodopádová bílá rozřezává šedozelenou na dvě části a její vějíř přidá kýčovitou dvojduhu, která nezapadá do neidylického pozadí vyprahlých nažloutlých písečno-kamenitých vrchů. Železitany se míchají v průzračné vodě se zelenými řasami, kouř z vařící vody zahaluje údolí do mlhy a tím tlumí ostré erozní linky na srázech. Importovaný lišejník pokrývá pláň plnou pseudokráterů, možná-lidsky-vytvořených mužíků a obrůstá ostré kameny, čímž vytváří dojem miliónů polštářků poházených ve smutné a neživé krajině.

Reykjavík působí ve srovnání s ostními "capitols" se svými třista tisíci obyvateli asi jako s třema sty dvě stě let zpátky. Jde přejít za hodinu, oběhnout za hoďku a půl, nabízí pítka, spoustu soch, street-art, hospůdky s pivem Viking a outdoor obchody s cenovkami navozujícími pocit, že tu chudáci lidi musí chodit nazí. Pár let po krachu země působí vzdušný opera-house, bělostná muzea a hypermoderní domky lehce cynicky. Móda bezostyšně slučuje americké péřové vestičky, norské pletené svetry, francouzské přehozy, španělské legíny, goretexové kalhoty a windstopperové čepice do takového všehovíru a individualizmu, že se tu člověk cítí v čemkoliv dobře, samozřejmě Čech je ve svých Rejoice kostkách poznat na sto metrů.
 Na ostrově se potkávají dvě kontinentální desky nejen kolem jezera Thingvellir, ale i v obchodě 10/11 svým názvem a sortimentem podobným americkému seven-eleven a těstovinnovými omáčkami Euroshopper našemu Tescu. Staronorská literatura na bleším trhu je prokládána Fifty Shades of Grey, kostýmky na jihoamerický karneval se prodávají vedle vlněných svetrů, severská metallová trička vedle asijských čajů, banana cakes a keňských náušnic.

Symbolem ostrova je neohrabaný Puffin stělesňující sebestřednost vtipů Islanďanů. Neohrabaný příbuzný tučňáků se smutným pohledem je napadán při lovu ryb ostatními ptáky, s rybou v zobáku vypadá jak s knírkem a přistává tak, že brzdí vpřed vystrčenými nohami, protože to neumí křídly. Tragikomickou náturu zdejšího evolučního vtipu dokresluje gejzír, který sám sebe vyhodil do povětří, či vulkán, který si na sebe při erupci vylil jezero. Nejoblíbenějšími suvenýry jsou trička s nápisy "Don't mess with Iceland, we've got ash!", "I had sex with an elf. 5 minutes ago, 59 people like it.", outdoor kondomy a podvazkové punčocháče z tlusté vlny.

Odlet s low-cost Iceland Express nepřekvapí obří frontou, bleskovým odbavením, bezproblémovým security-checkem a nástupem do letadla pěšmo po letištní ploše. Odlétám za jasného počasí do anglických šedých mraků a sleduji spolucestujícího upravujícího fotky ze své superzrcadlovky na MacBook Air v Lighroomu. Stereotypem zde začínám i končím.